Co vám řekne zrcadlo

Mojí dceři byly asi čtyři roky, když jsme spolu blbly venku. V jednom okamžiku se zastavila, pohlédla na své pozadí a prohlásila: „Maminko, já mám velký zadek.“ Nevěřícně jsem na ni zůstala zírat. Sandy byla na svůj věk vysoká, ale rozhodně neměla ani gram tuku navíc.

Tohle prohlášení nebylo z její hlavy, to musela někde slyšet. Zastyděla jsem se sama před sebou, protože jsem přesně věděla, od koho to má…

Děti jsou dokonalým, byť ne vždy pohledným zrcadlem svých rodičů. Musela jsem si přiznat, že hlášku o velkém zadku jsem vyslovovala poměrně často. Sice jsem neměla nadváhu, ale nelíbily se mi moje proporce. Nesnášela jsem hlavně svůj zadek, který mi přišel hrozně povolený. Tohle dceřino zrcadlení mě jako matku hodně zasáhlo. Dostala jsem strach. Když se v tak útlém věku takhle hodnotí, co nastane v citlivém pubertálním období?

Uvědomila jsem si, že svým komplexem zasévám semínko komplexu svého dítěte.

Řekla bych, že tento zážitek byl jedním z důležitých zlomů na mojí cestě k vysněné postavě. Začala jsem usilovně přemýšlet o tom, jak se vyrovnat se svým tělem. Nejen s tím, jak vypadá, ale jak o něm smýšlím. Došla jsem k závěru, že se nedokážu jednoduše smířit se svým vzhledem. Musela jsem pro sebe něco udělat.

Tehdy jsem pracovala na plný úvazek, pak vyzvedávala Sandy a večer padala únavou. Přestala jsem se na nedostatek času vymlouvat a hledala způsoby, jak to i za těchto podmínek zvládnout.

Pustila jsem se do cvičení doma podle videa, běhala a zdravěji jedla. Po překonání náročných začátků plných pocitů marnosti se vše začalo zlepšovat. Návrat k pravidelnému cvičení mě naprosto chytil a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Rostla mi energie i sebevědomí.

To, co se změnilo mnohem více než moje tělo, vidět nebylo. Bylo to v mojí hlavě. Začala jsem jinak uvažovat. „Copak můžu svoje tělo nesnášet, když toho každý den tolik zvládne?“

Přestala jsem svoje tělo kritizovat, začala jsem si ho vážit. Víte, co mi k tomu velmi pomohlo? Nastavila jsem si pro sebe jednoduché pravidlo:

"Když pro tělo dělám maximum, mohu ho mít ráda takové, jaké je."

Opravdu jsem dělala, co jsem mohla. Nastavila jsem si režim, který pro mě byl fyzicky a psychicky snesitelný. Věděla jsem, že bych měla lepší výsledky, kdybych více cvičila a vařila si obědy do práce. Ale za cenu, kterou jsem nechtěla platit. Za cenu vyčerpání.

Přestala jsem řešit blbosti. Zkrátka jsem začala být ve svém těle opravdu šťastná.

A pak jsem podruhé otěhotněla. Díky novému způsobu myšlení (a šíleným ranním nevolnostem) jsem odcházela z porodnice s váhou před otěhotněním. Už nikdy jsem nemusela hubnout.

Zkuste si i vy nastavit zrcadlo. Nejen obrazně, doslova.  Stoupněte si před zrcadlo a podívejte se na sebe nezaujatým pohledem. Jak vypadáte? Jak se ke svému tělu chováte? Co o něm říkáte? Přemýšlejte o tom. Jako někdo jiný. Co vám ten člověk radí?

Přeji vám, ať jste šťastná ve svém těle.

Lucie

"Pomáhám ženám, aby byly šťastné ve svých tělech. Jsem koučka a poradkyně vyznávající celostním přístup mysl-tělo." Více o mně v příběhu tady.

Nabízím individuální konzultace a koučování. Více o konzultacích tady.

Jsem autorkou e-booku "Sedmero záškodníků na cestě k vysněné postavě", který vede ženy k překonávání nesnází při hubnutí. Více o e-booku tady.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Zjistěte, které kroky vás dovedou k vysněné postavě.

  • Nejčtenější články
  • Kategorie
  • Jsem i na Facebooku